Máme to štěstí, že žijeme v době i v zemi, kde máme zajištěn relativně dobrý život. Tedy alespoň většina z nás. K tomu přispívá mimo jiné i minimální zaručená mzda. Jedná se o minimální částku, kterou může zaměstnanec dostat k výplatě, bez ohledu na to, na jaké pozici pracuje.
Její stanovení má samozřejmě své důvody. Tím hlavním je, aby každý z nás měl dost peněz na to, aby mohl relativně slušně žít. Pokud by totiž nebyla zákonem daná, nic by firmám nebránilo, aby svým zaměstnancům neplatili, nebo jen tolik, kolik uznají za vhodné. A tato částka by nemusela k přežití stačit.
Avšak ačkoliv je bezpochyby důležité, že máme toto zákonné opatření, je třeba dodat, že ono samo toho příliš nezmůže. Je totiž potřeba, aby určená minimální mzda byla tak vysoká, aby splňovala základní cíl tohoto zákona, tedy umožnit všem lidem relativně slušný život.
To však není tak jednoduché, jak se zdá. Podnikatelé z pochopitelných důvodů chtějí, aby tato částka byla co nejmenší, a v tomto smyslu také tlačí na vládu. Na druhou stranu, je jasné, že ceny rostou, stejně jako inflace. A daná minimální mzda musí tuto skutečnost reflektovat. Proto musí být jednou za čas, v ideálním případě jednou ročně, upravena, aby tyto skutečnosti reflektovala.
V současné době je pak její výše předmětem dohadů. Záleží totiž nejen na tom, jakou výplatu zaměstnanec pobírá, ale také kde bydlí. Ceny se totiž mezi jednotlivými oblastmi liší. Například není žádným tajemstvím, že v Praze je většina zboží podstatně dražší, než na malém městě. Je tedy jasné, že člověk, který bydlí tam, potřebuje k životu větší částku.
Jistě, můžeme říci, aby se odstěhoval někam, kde je levněji. Avšak pokud pobírá minimální mzdu, tak je velká pravděpodobnost, že na to nebude mít peníze.
Proto by se vždy měla výše minimální mzdy řádně posoudit, aby by důvod jejího stanovení skutečně splněn.
