Některé techniky ruční výroby, které vymysleli a každodenně používali naši dávní předkové, jsme docela nezavrhli a stále se jimi zabýváme. Některá řemesla vinou vývoje lidstva naopak zcela zanikla. K těm patří například zbrojíř, platnéř nebo mydlář.
- Jejich zánik je docela logický.
- Prostě už je nikdo nepotřebuje.
- A tak se (některá z nich) udržují alespoň ve skanzenech a při různých dobových slavnostech.
Z některých rukodělných činností se postupem doby vytvořila technika, která se využívá na výrobu uměleckých děl. Například dříve naprosto obyčejné hrnčířství nebo také sklářství. Řemeslo, které je také stále na výsluní, je tkalcovství. V současné době už neplní svou původní funkci, ale rozhodně by se nedalo říci, že se jedná o umění zapomenuté. Sice už není potřeba, aby hospodyně utkala notný kus plátna pro odění celé své rodiny, ale přesto toto řemeslo stále žije. Jen poskočilo výš. Z těch potřebných na umělecká.
- Ruční tkaní tapisérií, gobelínů a koberců se stalo uměním, jehož výtvory zdobí galerie, muzea a různá jiná umělecky zaměřená místa.
Výsledkem je vždy unikát
Rukodělná výroba probíhá ve specializovaných ateliérech, kde odborní pracovníci používají tři různé techniky.
- Výroba tapisérií a gobelínů středověkou technikou.Jedná se o techniku útkového rypsu, která probíhá na horizontálních nebo vertikálních stavech. Jednou ze specialit této techniky je takzvané melírování. Což znamená ruční tkaní útkovým materiálem, který je složený z barevných nití. Mohou tak vzniknout pastelové obrazy.
- Tvorba hladkých kilimkových kobercůtechnikou, která je nazývána rypsová. Výsledkem jsou unikáty, které vznikly podle jedinečných výtvarných návrhů a designů.
- Ruční vázání koberců, jenž mají jednodušší designové návrhy. Práce probíhají na vertikálních ručních stavech bez mechanického přírazu.
